Sólo výstup na Mali Međed měl být chytrý, bezpečný a dokonale naplánovaný. Místo toho přišlo bahno, ledová sněhová pole, preventivní tleskání na medvědy a rozhodnutí nechat vrchol být. Protože někdy je největší horské vítězství vrátit se celá, po svých — a nechat se pak vystrnadit z deky toulavým psem.

Zatímco se turisté mačkali do lanovky na Lovćen, my jsme v půl sedmé ráno stoupali po serpentinách širokých asi na osmdesát procent auta. Následovala zarostlá stezka, lebka kamzíka, výhled hodný bohů, domácí pršut, dvouhodinová horská objížďka a skok rovnou do moře. Den jako z časopisu pro horské a mořské úchyláky.